Vývojová
psychologie

Studenti se seznámí s tím, co vývojová psychologie vlastně znamená a jaké klíčové pojmy využívá; pochopí, jak se odlišuje od jiných psychologických disciplín a osvojí si základní terminologii, jako jsou kritické období, senzitivní fáze nebo ontogeneze, což jim pomůže orientovat se ve všech dalších tématech předmětu.

Další částí, které se budou studenti věnovat, je cesta vývojové psychologie od jejích počátků až po současnost; seznámí se s historickým vývojem oboru, poznají významné zahraniční a české osobnosti, jako byli Hall, Gesell, Langmeier či Nový, a pochopí, jak se formovala ontogenetická psychologie u nás.

Toto téma se zaměřuje na rozmanitost metod a postupů, které vývojový psycholog používá; studenti si osvojí principy longitudinálních a příčných (transverzálních) studií, naučí se rozdíly mezi experimenty, pozorováním, rozhovory a dotazníky a dokáží odhadnout výhody a nevýhody jednotlivých přístupů v různých věkových skupinách.

Studenti se zaměří na etické aspekty výzkumu ve vývojové psychologii; dozvědí se, jak získat informovaný souhlas rodičů a dětí, jak zajistit anonymitu a bezpečí účastníků a jak minimalizovat stres či rizika spojená se zkoumáním citlivých témat u kojenců, dětí či dospělých.

Téma učí, co skutečně znamená psychický vývoj a jaké změny v chování, myšlení či emocích probíhají v různých životních fázích; studenti si uvědomí rozdíl mezi kvantitativními změnami, jako jsou nárůst dovedností, a kvalitativními, například nástup nových struktur myšlení.

Studenti získají přehled o biopsychických zákonitostech psychického vývoje; dozvědí se, jak genetické faktory a prostředí ovlivňují zrání mozku, poznají význam kritických období (např. pro osvojení řeči) a pochopí roli stresu, výživy a hormonálních změn v jednotlivých vývojových etapách.

Název tématu se zaměřuje na determinanty vývoje osobnosti v průběhu celého života; studenti si osvojí, jak rané vztahy s pečujícími osobami formují dospělou osobnost, pochopí fungování obranných mechanismů a zjistí, jak se vnitřní reprezentace mění od dětství až do stáří.

Studenti se dozvědí o rozdílných determinaçãoálních teoriích – nativistických, environmentálních a interakcionistických – a dokáží rozlišit, jaké argumenty předkládají příznivci vrozenosti (Chomsky, Baillargeon), jaké zastánci vlivu prostředí (Watson, Skinner) a jak eklektičtí interakcionisté (Bronfenbrenner, Sameroff) zdůrazňují vzájemnou součinnost genů a vnějšího světa.

Studium periodizace ontogeneze rozvíjí schopnost kriticky hodnotit pokusy o rozdělení lidského života na jasné úseky; studenti se naučí používat biologická, kognitivní či sociální kritéria a pochopí, proč není vždy jednoduché přesně vymezit hranice mezi batolecím věkem, školou, dospíváním či dospělostí.

Pojednává o Freudových psychodynamických teoriích vývinu; studenti si osvojí Freudovu představu orgánových stádií (orální, anální, falické, latentní, genitální), uvědomí si význam raných konfliktů a dokáží kriticky nahlédnout, jak nevědomí a rané vztahy ovlivňují osobnost.

Téma se zabývá Eriksonovou teorií psychosociálního vývoje osobnosti; studenti se seznámí s osmi stadii od důvěry versus nedůvěry až po integritu versus zoufalství a pochopí, jak se v každé životní fázi řeší zásadní otázky identity, role a mezilidských vztahů.

Studenti získají přehled o kognitivních teoriích vývinu, když studují Piagetovy čtyři stadia (senzomotorické, předoperační, konkrétní operace, formální operace) a Vygotského koncepci zóny proximálního vývoje; navíc si osvojí principy přístupů orientovaných na zpracování informací, popisujících, jak děti vnímají, ukládají a vybavují si data.

Pochopení morálního vývoje jednotlivce je klíčové pro orientaci ve společenských hodnotách; studenti se seznámí s Piagetovými fázemi heteronomní a autonomní morálky, s Kohlbergovými úrovněmi předkonvenční, konvenční a postkonvenční morální úvahy a získají přehled o dalších přístupech, které rozšiřují chápání, proč se učíme rozlišovat dobro a zlo.