SpaceX, Blue Origin a český právní řád: Když soukromé firmy kolonizují vesmír

SpaceX, Blue Origin a český právní řád: Když soukromé firmy kolonizují vesmír

Elon Musk vypouští tisíce satelitů Starlink na oběžnou dráhu. Jeff Bezos plánuje orbitální turistiku. Richard Branson už platící zákazníky do vesmíru vozí. Soukromý kosmický průmysl přestává být science fiction a stává se realitou – včetně právních otázek, na které nemá nikdo odpověď.

Česká republika stojí uprostřed této transformace se strategií z roku 2020 a bez národního zákona upravujícího komerční kosmické aktivity.

Mezinárodní právo: Návod z dob studené války

Základem kosmického práva je Outer Space Treaty z roku 1967 – dohoda vzniklá v době, kdy o vesmíru rozhodovaly výhradně supervelmoci. Treaty obsahuje jasná pravidla: vesmír není ničí majetek, žádná země si nemůže nárokovat Měsíc nebo Mars, státy odpovídají za všechny aktivity ze svého území včetně soukromých firem.

Jenže autoři smlouvy v roce 1967 nepočítali s tím, že o padesát let později bude soukromá firma vozit astronauty na ISS levněji než NASA, že komerční satelitní internet pokryje celou planetu, nebo že začne byznysoví těžba asterodiů.

Problém: Kdo vlastně odpovídá?

Podle Treaty nesou odpovědnost státy. Pokud satelit SpaceX narazí do evropského satelitu (což se už skoro stalo v roce 2020), není jasné, jak přesně vypadá odpovědnost. SpaceX incident označil za „bug“ a slíbil „nápravná opatření“. Žádné právní důsledky.

Když Blue Origin plánuje komerční vesmírnou stanici jako turistickou atrakci, kde končí pravomoc USA a kde začíná mezinárodní právo? Můžete na oběžné dráze otevřít hotel bez mezinárodního souhlasu?

Národní legislativa: Každý si píše vlastní pravidla

Protože mezinárodní právo má mezery, jednotlivé země si píší vlastní zákony. USA přijaly v roce 2015 Commercial Space Launch Competitiveness Act, který de facto říká, že americké firmy můžou těžit asteroidy. Lucembursko má od roku 2017 zákon, který soukromým firmám garantuje vlastnictví vytěžených kosmických zdrojů.

A Česká republika? Žádný zákon pro komerční kosmické aktivity neexistuje.

Česká realita: Strategie bez legislativy

ČR má National Space Plan 2020-2025 schválený vládou v roce 2019. Koordinaci zajišťuje Ministerstvo dopravy. Česko je členem ESA od roku 2008 a ročně investuje do kosmických programů přes 1,5 miliardy korun.

Ale právní rámec pro komerční aktivity chybí. Pokud by česká firma chtěla vypustit satelit, provozovat komerční vesmírný let nebo se podílet na těžbě asteroidu, musela by se řídit mezinárodními smlouvami a… improvizovat.

National Space Plan sice počítá se vznikem české kosmické agentury, ale k jejímu založení dosud nedošlo. Česko není mezi zeměmi, které mají hotovou národní legislativu (jako Lucembursko, USA, Japonsko nebo Spojené arabské emiráty).

EU Space Act: Evropské řešení přichází

Evropská komise v červnu 2025 představila návrh EU Space Act – první pokus o jednotnou evropskou regulaci kosmických aktivit. Cílem je harmonizovat pravidla, eliminovat roztříštěnost národních zákonů a zajistit bezpečnost a udržitelnost.

Pokud projde, bude to znamenat, že české firmy budou muset dodržovat jednotná evropská pravidla pro licencování startů, správu kosmického odpadu, bezpečnost satelitů a další aktivity.

Kosmický odpad: Nikdo za něj neodpovídá

Na oběžné dráze je přes 36 000 sledovaných kusů odpadu. Každý start SpaceX přidává další satelity. Zatím neexistuje právně závazný systém, jak kosmický odpad spravovat – jen dobrovolné guidelines.

Když dojde ke srážce (a riziko roste exponenciálně s počtem satelitů), kdo zaplatí škodu? Kdo uklidí trosky?

České firmy a komerční vesmír

V ČR působí desítky firem v aerospace sektoru – Frentech Aerospace, OHB Czechspace, World from Space, Honeywell. Dodávají komponenty pro ESA mise, satelity, senzory. Ale pokud by chtěly expandovat do komerční turistiky, těžby nebo autonomních orbitálních operací, narazí na prázdný právní prostor.

Závěr: Regulace za inovací

Zatímco SpaceX a Blue Origin redefinují přístup do vesmíru, právo se snaží dohnat realitu. Outer Space Treaty z roku 1967 nestačí. Národní legislativy jsou roztříštěné. EU Space Act může pomoct, ale nebude pokrývat globální otázky jako těžba asteroiů nebo soukromá kolonizace Marsu.

Česká republika má dvě možnosti: buď čekat na evropskou regulaci, nebo připravit vlastní národní zákon, který českým firmám dá jasná pravidla a konkurenční výhodu. Zatím jsme zvolili strategii vyčkávání.

Otázka zní: Můžeme si dovolit čekat, když soukromé firmy kolonizují vesmír právě teď?