Slovník pojmů

Přílohy v závěrečné práci jsou doplňkové materiály, které rozšiřují, ilustrují nebo dokumentují obsah hlavního textu, ale nejsou jeho nedílnou součástí. Umisťují se na konec práce, za seznam použité literatury, a slouží zejména k podpoře tvrzení, výsledků nebo metodiky. Svým větším rozsahem by mohly narušovat strukturu a posloupnost samotné práce. Jde zejména o grafy, tabulky, výpočty, schémata, dotazníky s celým zněním, formuláře, přepisy rozhovorů, fotografie, mapy, výkresy, rozsáhlé databáze, právní dokumenty, normy, statistiky či kopie certifikátů.

Jak přílohy uvádět?

Přílohy by měly být řádně označeny například číslem nebo písmenem. Mohou mít krátký název
a popis obsahu. V textu práce se na ně odkazuje i s příslušnou stranou, na které čtenář přílohu najde. V obsahu práce se uvádějí jako samostatná kapitola. Přílohy zvyšují transparentnost
a odbornost bakalářské nebo diplomové práce, ale také usnadňují orientaci v doplňujících informacích bez zahlcení hlavního textu.

Seznam použité literatury v závěrečné vysokoškolské práci je systematický soupis všech zdrojů, které autor práce využil při její tvorbě. Slouží k prokázání odborné opory tvrzení, respektování autorských práv a umožňuje čtenáři ověřit si informace uvedené v práci nebo se o tématu dozvědět více. Seznam použité literatury obsahuje knihy, odborné články, studie, skripta, ale také webové stránky, databáze, online vědecké publikace, právní předpisy, statistiky, normy, či dokonce hypertextové odkazy na audiovizuální materiály.

Jak jsou zdroje uvedeny v seznamu?

Při uvádění jednotlivých publikací v seznamu použité literatury je třeba dodržovat pokyny pro zpracování příspěvků. Na našem blogu například najdete i návod citování webových zdrojů. Zdroje se nejčastěji uvádějí v abecedním pořadí podle příjmení autora, případně v pořadí, v jakém se nacházejí přímo v práci. Úplné bibliografické údaje musí obsahovat jméno autora, název práce, vydavatele, rok vydání, ISBN nebo ISSN, u webových zdrojů i URL a datum, kdy jste z adresy čerpali.

Citace v závěrečné práci jsou vlastně doslova zkopírované věty (myšlenky jiných autorů) z jiných, řádně označených publikací. Mezi citace můžeme kromě textu zařadit i různá převzatá data. Označení těchto citací a přiřazení příslušného zdroje je důležité zejména ze dvou důvodů. Prvním z nich je to, že práce s dostatečným množstvím odborných citací (které navíc podporují její hypotézu nebo téma) je v očích hodnotících učitelů mnohem kvalitnější. Označením citace se zároveň chráníte před obviněním z plagiátorství.

Nejčastější typy citací v závěrečných pracích

Při psaní bakalářské nebo diplomové práce se pravděpodobně setkáte se dvěma typy citací. Tím prvním jsou takzvané přímé citace. Jedná se o doslovné převzetí věty, bloku textu nebo i celé strany z jiného zdroje. Uvádějí se v uvozovkách, případně s označením Italic, a hned musí být jasné, že jde o citaci. Přímo v textu se za citací uvádí příjmení autora a rok vydání. Kromě toho musí být zdroj uveden také v seznamu použité literatury, případně v poznámce pod čarou. Nepřímé citace označujeme jako parafráze, kde můžete cizí text shrnout vlastními slovy. I parafráze však musí být označeny zdrojem.

Pod pojmem formátování závěrečné práce si můžeme představit úpravu dokumentu v souladu
s požadavky školy, fakulty nebo katedry na vzhled, strukturu a technické parametry. Formátování je důležitý krok, který nás provází během celého procesu psaní bakalářské, diplomové nebo jiné vysokoškolské závěrečné práce. Správné formátování ovlivní komfort při čtení práce, pomůže vzbudit profesionální dojem z každého zpracovaného tématu a v neposlední řadě ovlivňuje i výsledné hodnocení práce.

Co všechno zahrnuje formátování závěrečné práce?

Součástí formátování textového dokumentu závěrečné práce je například správné rozložení textu, což znamená správnou šířku okrajů, nastavení řádkování, zarovnání do bloku a sjednocení písma (například Arial ve velikosti 12). Neméně důležitá je však i struktura (pořadí povinných a nepovinných kapitol), automaticky generovaný obsah práce se správnými údaji (názvy kapitol, podkapitol a k nim příslušející čísla stran), ale také přehledné zpracování tabulek či citace. Dobře zformátovaná práce je obrazně řečeno umytá, učesaná a vyžehlená.

Závěr závěrečné práce je poslední hlavní kapitolou, která slouží ke zhodnocení výsledků, případně i splnění cílů a formálnímu uzavření celé práce. Je to prostor, ve kterém student stručně a věcně shrne, čeho v práci dosáhl, jaké poznatky získal a jaký je jeho vlastní přínos
k řešenému tématu. Závěr by měl být jasný, výstižný a logicky navazovat na úvod a hlavní kapitoly práce.

Co by měl závěr práce obsahovat?

V závěru uveďte, zda se vám podařilo naplnit cíle stanovené v úvodu. Pokud se to také nepodařilo, nevadí, od toho se výsledná známka ze závěrečné práce odvíjí jen málokdy. Interpretujte své výsledky a zdůrazněte vlastní přínos, například nové poznatky, návrhy či řešení
v oboru, které přináší vaše práce. Nezapomeňte také na doporučení pro použití těchto výsledků
v praxi a načrtněte možnosti dalšího výzkumu. Shrňte také své chyby a napište, co byste dělali jinak.

Ostatní hlavní kapitoly představují hlavní analytickou a odbornou část závěrečné práce, ve které student rozvíjí své téma na základě teoretických poznatků, metodologického rámce
a vlastního výzkumu či analýzy. Po úvodních kapitolách, jako jsou úvod, základní terminologie, přehled literatury a metodologie, následují klíčové kapitoly, které tvoří jádro práce. Jejich přesné názvy a struktura se mohou lišit podle oboru, typu práce (bakalářská, diplomová, disertační)
a požadavků fakulty.

Hlavní kapitoly závěrečné práce

V těchto kapitolách najdeme několik základních typů obsahu, které by se neměly mezi sebou míchat. Existují více teoreticky zaměřené kapitoly, výzkumné kapitoly, ale i praktická část práce, ve které se nachází popis realizace výzkumu, experimentu, průzkumu nebo projektu, nebo naopak prezentace výsledků – tabulky, grafy a jiné výstupy. V hlavních kapitolách nezapomeňte charakterizovat i výzkumný vzorek a prostředí, ve kterém jste prováděli výzkum.

Základní terminologie je často poslední z úvodních kapitol před hlavními částmi bakalářské, diplomové, disertační nebo jiné vysokoškolské práce, ve které autor vysvětluje význam klíčových pojmů a odborných výrazů. Studentovi daného oboru, jeho spolužákovi nebo vyučujícímu mohou být všechny pojmy jasné. Ovšem kdyby práci četl laik nebo někdo nezasvěcený do oboru či tématu, musel by si pojmy vyhledat. Slovník pojmů tak ulehčuje čtení práce i odborníkům z jiných oblastí, kteří by její výsledky rádi použili pro svůj výzkum.

Slovník pojmů jako neodmyslitelná součást závěrečné práce

Jednotlivé pojmy musí být vysvětlené opravdu odborně podle nějaké všeobecně schválené a uznávané definice. Všeobecně se doporučuje, aby student použil k definování jednotlivých pojmů buď jejich definici z nějakého výkladového slovníku (i s plnou citací této publikace). Pokud jde o nějaký specifický výraz, například fenomén, který se vyskytuje jen v daném oboru a popsal ho nějaký přední autor, je vhodné použít přímo jeho definici (a opět ji řádně ocitovat).

Metodika práce a metody zkoumání jsou klíčovou kapitolou každé kvalitní bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné závěrečné vysokoškolské práce. V této úvodní kapitole student vysvětluje, jak postupoval při vyhledávání a zpracování dat, jak přistupoval k hypotéze nebo vědecké otázce, ale například i jaké vzorce či nástroje použil. Tímto způsobem může autor obhájit, že práci vypracoval skutečně sám, vysvětlit jednotlivé kroky a zvýšit tak vědeckou důvěryhodnost práce.

Metodologie výzkumu v závěrečné práci

Metody použité v práci a popsané v předmětné kapitole musí být ověřitelné a reprodukovatelné. Student může použít vlastní nápady, ale i cizí myšlenky, které je však třeba správně citovat. Samozřejmě je též potřeba charakterizovat jednotlivé metody výzkumu, například zda šlo o kvalitativní, nebo kvantitativní výzkum, nebo byla použita komparace, historická analýza dat, případová studie, nebo dokonce experiment. Někdy je vhodné uvést i kontakt na osoby, se kterými byl veden rozhovor či vyplněny dotazníky, případně naopak deklarovat anonymitu respondentů z dotazníku.

Současný stav řešené problematiky doma a v zahraničí je klíčovou kapitolou každé kvalitní odborné nebo závěrečné práce, včetně těch bakalářských, diplomových a rigorózních. Díky této hlavní kapitole můžete vlastně prokázat, že vaši práci nevaříte z vody, ale že podobné téma nebo výzkum zpracovávali už i jiní autoři. Můžete v ní ukázat čtenáři úspěšné i neúspěšné práce, poznatky, studie od domácích autorů (klidně i z vlastní fakulty) a zároveň nastínit, v čem bude vaše práce odlišná.

Jak by měla tato kapitola vypadat?

Kapitola má vlastně podobu jakéhosi seznamu literárních a jiných odborných děl s krátkým popisem. Na rozdíl od seznamu použité literatury sem můžete dát i zdroje, ze kterých přímo
v práci nečerpáte. V kapitole můžete v krátkosti analyzovat i kvalitu těchto prací, jejich relevanci a aplikační rámec. Ať už chcete tyto práce a jejich výsledky podpořit svojí vlastní studií, nebo je vyvrátit, nezapomeňte ani na svoji objektivnost a nezaujatost.

Úvod je nezbytnou součástí každé závěrečné práce, bakalářské, diplomové, rigorózní, ale
i semestrální či disertační. Jedná se o první hlavní kapitolu, která se věnuje přímo tématu. Po úvodu často následují kapitoly, které řeší teorii a metodologii daného tématu, případně současný stav řešené problematiky v literatuře doma i v zahraničí nebo základní terminologii. Úvod závěrečné práce by měl být stručný, výstižný a poutavý. Nepíšeme do něj motivaci ke zpracování daného tématu (jako například do abstraktu). Jeho úkolem je uvést čtenáře přímo do tématu.

Co obsahuje úvod závěrečné práce?

V úvodu do závěrečné práce popíšete zejména cíl práce, metody a jiné postupy, které využíváte při sbírání a zpracování dat, ale také důvod, pro který jste se rozhodli zpracovat téma podle nějaké konkrétní literatury a postupů v ní. Můžete také dopsat stručný přehled struktury práce, aby čtenář věděl, co najde v dalších kapitolách.

Čestné prohlášení je jednou z předkapitol závěrečných vysokoškolských prací, ve které autor potvrzuje, že práci vypracoval zcela samostatně a že všechny zdroje, které ve své práci použil, byly řádně ocitovány a přiznány. Autor prohlašuje, že práce není dílem plagiátorství a že všechny neocitované a neparafrázované myšlenky či texty jsou jeho vlastní.

Příklad čestného prohlášení

Čestné prohlášení může vypadat nějak takto:

Já, (jméno, příjmení), tímto oficiálně prohlašuji že jsem tuto bakalářskou/diplomvou/jinou práci vypracoval nebo vypracovala samostatně. V seznamu použité literatury jsem uvedl/uvedla všechny použité zdroje v souladu s normami citování nebo parafrázování. Zároveň prohlašuji, že jsem tuto práci nepoužil k získání titulu na jiné škole.

Součástí čestného prohlášení bývá také datum a místo podpisu, plus samotný podpis autora.

Předmluva závěrečné práce je jednou z úvodních kapitol, ve které čtenáři najdou celkový kontext k tématu dané práce. Může mít podobné znaky jako abstrakt, resumé či úvod, ale píše se trochu jinak. Forma předmluvy bývá zpravidla zcela neformální a nemá žádnou pevně danou strukturu. Součástí předmluvy může být text, ale klidně i nějaká tabulka nebo graf. Rozsah předmluvy by zpravidla neměl překročit jednu stranu, ale nic se nestane, pokud bude trochu delší.

Co napsat do předmluvy závěrečné práce?

Součástí předmluvy závěrečné práce by měly být zejména důvody, pro které se autor rozhodl tuto práci napsat. Může klidně zmínit jeho zálibu v daném tématu, regionální faktor (pokud zpracovává fenomén situovaný pro nějaký konkrétní geografický celek) ale například i nárůst popularity daného tématu a potřebu prozkoumat ho hlouběji. Okrajově může zmínit i cíl práce a v závěru několika větami stručný náhled obsahu, který se v práci nachází.

V závěrečné práci se seznam tabulek, grafů, map, plánů, schémat a obrázků uvádí jako součást obsahu, nebo jako samostatná kapitola následující po obsahu. Všechny tyto grafické přílohy musí být rozděleny do kategorie a očíslovány. Důležité je, aby byl v seznamu vždy celý název dané přílohy a číslo strany, na které se nachází. Pod samotnými přílohami přímo v práci by měl čtenář mimo jiné nalézt i zdroj dat, která jsou přítomna v tabulce, grafu či jiném prvku.

Jak může takový seznam vypadat?

Seznam tabulek, grafů, map, plánů, schémat a obrázků může vypadat například takto:

Seznam tabulek:

• Tabulka č.1, Výsledky sčítání obyvatelstva podle okresů z roku 2011, strana 17
• Tabulka č.2, Počet obyvatel 10 největších měst v ČR v roce 2024, strana 42

Seznam obrázků:

• Obrázek č.1, Fotografie Karlova mostu během rekonstrukce, strana 12

Pod pojmem obsah závěrečné práce si můžeme představit dva samostatné významy. Tím prvním je jedna z kapitol práce, tedy obsah. Čtenář zde najde názvy všech kapitol a jim odpovídající čísla stran. Tím druhým je samotný text, tedy konkrétní kapitoly závěrečné práce. Někdy se tento pojem zaměňuje například i se strukturou závěrečné práce. My však bereme v úvahu první variantu, tedy seznam kapitol pro jednodušší orientaci čtenáře v práci.

Jak by měl vypadat obsah závěrečné práce?

Kvalitní obsah se přes textové editory vkládá do dokumentu jako funkce. Názvy jednotlivých kapitol a podkapitol následně označujeme hierarchickým formátováním H1, H2, H3 a podobně. Díky tomu se na samostatné straně s obsahem vždy zobrazí název dané kapitoly i s příslušnou stranou. Důležité je, že se právě tyto strany samy aktualizují v případě, že někam dopíšete text a tím se vám posune i celá vaše práce. Proto dbejte na to, aby byly všechny kapitoly správně uspořádány a očíslovány, například: 1. Úvod, 1.1 Cíle a význam práce, 1.2 Metodologie, 1.3 Terminologie a tak dále.

Abstract závěrečné práce je doslova kopií abstraktu – avšak v tomto případě se v práci uvádí
v cizím jazyce. A to z toho důvodu, aby si i cizinci mohli udělat rychlou představu o použitých metodách výzkumu a dalších důležitých informacích. Nejčastěji se abstrakt překládá do angličtiny, neboť se jedná o mezinárodně uznávaný vědecký jazyk. Existují také určité výjimky. Abstract byste vždy měli dát přeložit raději rodilému mluvčímu, popřípadě alespoň zkušenému překladateli či učiteli daného jazyka. Nedoporučujeme překladač ani AI.

Abstract v jiném cizím jazyce

Věnovali jste se ve vaší závěrečné práci například ruské politice nebo norské ekonomice či francouzskému vlivu v bývalých koloniích? V takovém případě můžete abstract přeložit i do jazyka té konkrétní země. Jde-li o univerzální cizí jazyky, kromě angličtiny se běžně používá například i španělština a němčina. Pokud jste práci tvořili například v součinnosti s nějakou institucí v Polsku, Maďarsku či Itálii, můžete použít i takový jazyk, případně jakýkoli jiný cizí, který ovládáte. Angličtina je však nejuniverzálnější.

Abstrakt závěrečné práce je jednou z povinných součástí bakalářských, diplomových a jiných vysokoškolských prací. Jeho rozsah by zpravidla neměl přesahovat jednu normostranu textu, ale neměl by být ani příliš krátký. Součástí abstraktu jsou také formální informace, jako je název práce, jméno autora (případně i školitele), název školy, rok publikace, klíčová slova a podobně. Abstrakt je podobný anotaci a resumé, ale má svá specifika.

Co najdeme v abstraktu?

Kromě formálních informací autor práce v abstraktu uvádí, co konkrétně jeho práce zkoumá, jaké metody při tom používal, jaké skupiny lidí, fenoménu či oblasti se výzkum týká, v jakém časovém období, proč a v jakých podmínkách výzkum proběhl a podobně. Jde v podstatě o jakési shrnutí kapitoly o metodologii, kterou zpravidla najdeme v každé dobré závěrečné práci. Případný zájemce o přečtení vaší práce tak zjistí, co všechno v práci najde. Abstrakt je často to jediné, co si přečtou lidé zajímající se o podobné téma. Poskytne jim totiž informace, zda v něm najdou data potřebná pro svůj výzkum.

Anotace závěrečné vysokoškolské práce slouží jako krátký popis nebo shrnutí jejího obsahu. Cílem anotace je poskytnout potenciálnímu zájemci o téma stručný přehled toho, co autor práce zjistil během výzkumu. Anotace se řadí mezi úvodní kapitoly práce. Má mnoho společného například s takzvaným resumé či abstraktem, ale obsahově je mírně odlišná. Text je při anotaci kratší a slouží spíše jako jakási vizitka celé práce.

Co napsat do anotace závěrečné práce?

Každý, kdo si prohlíží danou bakalářskou, diplomovou nebo jinou závěrečnou práci, by měl podle obsahu anotace okamžitě usoudit, zda je pro jeho zájem nebo výzkum obsah této práce relevantní. Pomocí anotace se práce často zařazují do katalogů a databází. V anotaci tedy můžete zmínit cíle práce, metody výzkumu, ale také výsledky či dopad vašich zjištění a jejich případnou aplikaci
v dalším výzkumu.

Poděkování v závěrečné vysokoškolské práci je jednou z krátkých kapitol, v níž autor vyjadřuje svůj vděk všem osobám, které se nějakým způsobem přičinily k psaní jeho práce (například poskytnutím dat či informací), ale také lidem, kteří ho například podporovali během studia. Poděkování má zpravidla jen několik řádků (rozsah by neměl přesáhnout jednu stranu) a většinou se formátuje na spodní část strany.

Komu děkovat v závěrečné práci?

Studenti v práci nejčastěji děkují školiteli, jenž je psaním závěrečné práce provedl. Stejně běžné bývá poděkování rodičům a dalším rodinným příslušníkům, kteří je například finančně podporovali během studia. Poděkovat můžete představiteli konkrétní instituce, firmy nebo jiného subjektu, jenž vám poskytl rozhovor, informace, data nebo jiný obsah zpracovávaný v souvislosti s tématem práce.

Zadání závěrečné práce je jediná její část či kapitola, kterou nevypracovává student, ale školitel, respektive vedoucí závěrečné práce či jiná autorita na katedře nebo fakultě. Zadání má podobu oficiálního dokumentu, který dostanete ještě předtím, než se vůbec pustíte do psaní vaší závěrečné práce. V zadání najdeme informace o tématu práce, jejích cílech, navrhované metodologii, doporučené struktuře, ale bývá zvykem, že v ní školitel uvede i zdroje informací, ze kterých má student čerpat.

Zadání v závěrečné práci

Zadání se přesně v takové podobě, v jaké jej dostanete, většinou naskenuje a vloží na samostatnou stranu ve vaší bakalářské nebo diplomové práci. Pokud je to možné, vyžádejte si od školitele zadání i v elektronické podobě, aby bylo v dokumentu vloženo v plné kvalitě. Zadání v práci byste měli vy i váš školitel vlastnoručně podepsat.

Na úvodním listu závěrečné práce najdeme stejné údaje jako na obalu (pevných deskách)
a identickém titulním listu. Úvodní dopis má přesto svá specifika. Kromě názvu samotné závěrečné práce, jména autora či názvu školy a roku zpracování této práce na něm můžeme nalézt také informace o studijním oboru, studijním programu, celý název katedry, případně i školicího pracoviště či oddělení, a samozřejmě jméno a všechny akademické tituly vedoucího závěrečné práce.

Obsah úvodního listu závěrečné práce

Úvodní dopis může obsahovat i další specifické informace podle směrnice konkrétní fakulty, vysoké školy nebo univerzity. V některých případech úvodní list nahrazuje další části závěrečné práce, jako jsou například cíle práce, metodologie, struktura či poděkování a v krátkosti je zpracovává všechny na jedné straně. Tento postup se používá hlavně v bakalářských pracích, případně jiných, méně důležitých a rozsahově kratších textech.

Titulní list bývá zpravidla první vnitřní strana vytisknuté bakalářské, diplomové nebo jiné závěrečné práce, která obsahuje nějaké informace. Před titulním listem sa mohou nacházet zpravidla jeden až dva prázdné listy. Za titulním listem obyčejně následuje takzvaný úvodní list, který však obsahuje jiné informace.

Informace na titulním listu závěrečné práce

Všechen text, který najdeme na titulním listu, je identický s textem na obalu – na pevných deskách. Jde o název fakulty a školy, název a typ práce, datum a jméno autora. Kromě toho můžeme na titulním listu najít i vlastnoruční podpis autora práce. Text na obalu práce se může časem poškodit. Kvůli tomu najdeme jeho přesné znění opět i na titulním listu.

Obal závěrečné práce je bezpečný kryt – nejčastěji v podobě tvrdých desek, respektive pevné knižní vazby, který se používá na svázání tištěné verze závěrečných prací – například bakalářských, diplomových, disertačních a jiných. V některých výjimečných případech se ke svázání závěrečné práce používá i hřebenová nebo tepelná vazba.

Co by nemělo chybět na obalu závěrečné práce?

Obal závěrečné práce obsahuje všechny nevyhnutelné informace o jeho obsahu – název fakulty, vysoké školy, název samotného tématu práce a typ této práce (bakalářská, diplomová), datum
a jméno autora. Někdy může být název práce uvedený i na hřbetu vazby. Nejčastěji bývá desková vazba v černé, červené nebo modré barvě a písmo se používá zlaté nebo stříbrné. Před svázáním práce do obalu si však prostudujte směrnice vaší školy kvůli různým specifickým požadavkům, ale i kvůli požadovanému počtu takových vazeb.